Církevní restituce

V článku na Lidovkách jsem si přečetl větu Aleny Gajdůškové, místopředsedkyně ČSSD: „Veškeré veřejné prostředky, veškeré státní peníze podléhají jakési kontrole, jakémusi požadavku trvalé udržitelnosti, a tak dále, a já si myslím, že by to mělo být ve stejném režimu. Typická jaksi nekonkrétní taková jakási političtina, a tak dále, těžko tedy pronášet jakési soudy o tom, jestli je ta věta jaksi trvale pitomá nebo ne. Na druhou stranu, proč si s ní nepohrát.

„Hele, Církvi, jak jsem říkal, že ti dám nějaký prachy za ty věci, co jsem ti ukrad. Víš, co myslim.“
„Jo, Státe, vím, co s nima má bejt? Už jsme se dohodli.“
„Nojo. Já vim. Fakt to chceš všechno?“
„Co tím chceš říct?“
„No, hele, lidem se to nelíbí. A mně vlastně taky ne. Na co ty prachy chceš?“
„Ty prachy za ten majetek, cos mi ukrad, na co chci?“
„Přesně.“
„Není to moje věc?“
„Lidi si myslej, že ne. Lidi si myslej, že je nepotřebuješ.“
„A z čeho mám bejt živá?“
„A proč chceš bejt živá? Vždyť nejseš k ničemu.“
„Kdo to řiká?“
„Lidi. Lidi si myslej, že nejseš potřeba.“
„Ale to jsem. Pomáhám, dávám naději, odpovědi, jistotu.“
„O to lidi nestojej.“
„Kteří lidi?“
„No třeba ti, co si zvolili na Hrad močhubu, kterej jim nakecal, že je chytrej.“
„Aha. Ale on je chytrej.“
„Nechytej mě za slovo. Lidem je jasný, na co ty prachy chceš.“
„Aha. A na co?“
„Chceš s nima zdrhnout. Probendit je, utratit za děvky a za chlast. Korumpovat a podmazávat. Nechat je rozkrást.“
„To jsem já ale nikdy nedělala, to si nás dva lidi pletou.“
„Jo, pletou. Pletou. Ale stejně bych chtěl mít pod kontrolou, co s těma prachama uděláš.“
„Chceš mít pod kontrolou, co budu dělat s prachama, který mi dáš za věci, cos mi ukrad?“
„Přesně.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *