Náborování

Poslední dobou je tak trochu IN vyjadřovat se k náborům a pohovorům. Protože jsem se v posledních letech také zůčastnil pár náborových pohovorů, protože jsem byl adresátem několika pracovních nabídek a protože jsem znám pocit hladu po kvalitních lidech na projekt, cítím se být fundován přihodit na tu hromadu odpadků vlastní lopatku smetí. A sestavím ji tak, že se zmíním o několika článcích s touto tematikou, které mi přišly podnětné.

Jeff Atwood: How to Hire a Programmer

Skvělý článek spoluzakladatele Stack Overflow blogujícího na Coding Horror. Text jsem poprvé nalezl v knize Effective Programming: More Than Writing Code, kterou mám právě to potěšení číst.

Stať pojednává o oťukávání adepta na vývojářskou pozici. Popisovaný proces se vůbec nepodobá klasickému schématu, že si jdu na hodinu sednout s HR specialistkou a člověkem, o kterém vím jenom to, co jsem se dočetl v jeho životopise den nebo hodinu předem.

Přibližovací jednání má podle Jeffa Atwooda několik fází. Cílem je ztratit co nejméně času, nemá-li vztah budoucnost, a vědět o kandidátovi co nejvíce, jestliže vztah budoucnost má. Jeff doporučuje požádat uchazeče, bez ohledu na jeho senioritu, hned na začátku řízení o vyřešení nějaké banální úlohy typu vypsání sudých čísel od jedné do sta. Argumentuje statistikou, kolik potenciálních seniorních vývojářů není schopno takové problémy řešit.

Zajímavá je myšlenka nechat kandidáta vytvořit v nějakém krátkém, byť rozumném termínu nějaký vlastní malý projekt podle zadání. Ať se pak při osobním setkání máme nad čím plácat po ramenou. Tohle mi přijde jako zajímavá alternativa k požadavku přinést nějaký vlastní stávající kód, který většina kandidátů prohlásí za nerealizovatelný z několika seriózních důvodů.

Poslední fází je osobní setkání, při kterém bychom si měli být téměř jisti, že kandidáta chceme vzít. Je chvílí pro soft skills. Odprezentování dosavadních úspěchů a vychválení svého technického backgroundu. A tak.

No, stejně si to přečtěte.

Vit Kotačka: Jak dělám Java pohovor

S Víťou jsem měl tu čest krátce si zaspolupracovat v létě 2012 a musím říct, že to pro mě byla spolupráce velmi inspirativní.

Víťův článek se věnuje tomu, čemu slibuje ve svém nadpisu. Zajímavá mi přišla zvláště debata nad kódem, který uchazeč nezná, s cílem prověřit, jak se v něm dokáže zorientovat, na co se bude soustředit a co ho napadne. Ještě před tím se ovšem diskutuje nad kandidátovým vlastním kódem, takže i v této stati se doporučuje vyžádat si vlastní kód. A samozřejmě předem; projít si ho, udělat TODO, připravit otázky.

Podnětný je výčet relevancí, které autor přikládá jednotlivým položkám v CV uchazeče.

Riki FridrichAko korporácie lákajú zamestnancov (a prečo im to nejde)

Článek, který jednu dobu koloval po sociálních sítích, je reakcí na dělostřeleckou palbu head-hunterů, kteří vesměs nabízejí nadstandardně honorovanou práci na velice zajímavém projektu na nejmodernějších technologiích pro nadnárodního zaměstnavatele světového věhlasu v neformálním prostředí a mladém kolektivu. Podpořeno nesmírně grandiózními benefity. Což je věru neodolatelně lákavá nabídka.

No a příklad takového inzerátu, ze kterého je hned každému jasné, jestli ten job pro něj je nebo není, je inzerát z produkce již zmiňovaného Víti Kotačky.

komentáře 2

  1. Díky za reference 🙂

    Máš to pěkně shrnutý. Atwooda jsem před časem četl a podobných článků je v angličtině víc. V českém rybníčku tohle téma zatím moc nerezonuje (aspoň mými sítěmi toho moc neprosvištělo).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *