Ten systém, co chce pořád restartovat

Jsem linuxového založení. Vyhovuje mi systém správy balíčků, díky kterému se mi nestane, že právě nainstalovaná aplikace nejde spustit, protože nebylo cosi nalezeno. Vyhovuje mi síla konzolových nástrojů. Nedávno jsem například potřeboval z přibližně stomegabajtového access logu webového serveru dostat url požadavků. Unikátní a seřazené. Standardní prostředky Windows si s tímhle neporadí. A takových úloh jsou mraky.

Kvůli současnému projektu jsem nucen používat Windows 7. A dost nechápu, jak celý tenhle systém někdo mohl myslet vážně.Pokračovat ve čtení →

Sense of Zeman

Karel Schwarzenberg se pozastavil nad inauguračním projevem nového prezidenta, že totiž „vlastně neříkal nic o budoucí politice Miloše Zemana.“ Jak by také mohl. Je evidentní, že nic jako politika Miloše Zemana neexistuje. Pro Zemana je totiž cílem samotná funkce, žádné další cíle tu nejsou a proto není třeba politiky k jejich uskutečňování. Jediným smyslem přítomnosti Miloše Zemana v politice je přítomnost Miloše Zemana v politice.

Proud lží z Hradu

Na Václavu Klausovi mně vadí asi tak milión věcí. Jednou z nich jsou drobné šťouchance a okopávačky obsažené snad v každém jeho vícevětém prohlášení. Takové ty vsuvky typu (nebudu citovat přesně) „tento pán, kterého jsem nikdy předtím neviděl“, „jakýsi Erik Tabery“ a podobně. Naposledy mne nazdvihlo jeho tvrzení v článku s názvem „Odpověď prezidenta na dopis Magdy Wagenknechtové Svobodové“ dostupném na adrese http://www.klaus.cz/clanky/3304. Píše v něm: „K vyhrocení předvolební kampaně přispěl poražený kandidát, který sám nastolil téma tzv. Benešových dekretů, o kterých hovořil způsobem, k jakému jsem jako prezident republiky nemohl mlčet.“Pokračovat ve čtení →

Pravdoláskaři a klidnaprácaři

Jako člověk od přírody mstivý a po odvetě prahnoucí jsem se dlouhá léta pídil po nějakém pejorativu, jímž bych mohl recipročně častovat uživatele termínu pravdoláskař. On mě ten termín samozřejmě nijak neuráží, rád se budu honosit i zbrusu novým, totiž havlista, ale jde o princip, že. Takže dneska mě konečně napadlo jak správně nazývat ty jediné liberálně konzervativní eurorealisty s profesorem inženýrem v centru. Klidnaprácaři. A je to.

Blogování Václava Klause mladšího

Václav Klaus mladší vyprodukoval v posledních dnech na svém blogu několik příspěvků věnovaných kandidátu na úřad prezidenta Karlu Schwarzenbergovi. Nechci se věnovat bezskrupulózní demagogii, jíž se jeho argumentace vyznačuje, ani sklonům po bolševicku kádrovat jednotlivce podle činů jejich rodičů. Zaujala mne jiná věc. Jak je možné, že ředitel prestižního soukromého gymnázia není schopen sepsat relativně krátký text bez gramatických a stylistických chyb.

Jeho příspěvky Zpěv a Omluva obsahují na několika místech chybně skloňovaná zájmena a chyby v interpunkci. Autor používá neobratné větné konstrukce, jeho sloh je šroubovitý a nehezký.

Nelíbí se mi současný trend tolerance k neznalosti rodného jazyka. Vadí mi novinové články na pologramotné úrovni. Teď vidím, odkud se takový přístup bere. Je to ze škol.

ZHTML

Rozhovor o jednom backendu (velice přibližně):

„Můžem na ty s***** pustit parser?“

„Nevím. Co z toho leze? HTML nebo XHTML?“

„ZHTML“

„Co to je?“

„Zprasený HTML!“

Takže se hlásim k autorství té zkratky. Samozřejmě jsem tochu googlil, jestli to už někde nepadlo. Ne, v tomto smyslu zatím nikde. Našel jsem nějaký framework toho jména, který vypadal docela zajímavě. Asi se na něj někdy kouknu.

No a co je ZHTML? Špatně strukturované HTML, XHTML s neukončenými tagy nebo atributy s hodnotami bez uvozovek. Nezaentitované ampersandy. Tabulkové layouty. Další podobná zvěrstva. Zprasené HTML.