KNIME, SSAS, Power BI

Hraju si už nějaký čas s Data Warehousingem, s BI, Reportingem. Aktuálně používám technologický stack sestávající z KNIME (wiki, knime.com), SSAS na SQL Serveru a BI vrstvy v podobě Power BI.

Ten (ta, to) KNIME mě celkem zaujalo. Je to hodně komplexní nástroj s velmi svébytným přistupem, který by se dal shrnout do mantry „všechno je tabulka“. Někdy se vám stane, že abyste vyměnili na autě gumy, musíte si před barákem zaskákat panáka, auto otočit naruby a ještě před tím ho přelakovat na zeleno a pak zase zpátky na původní barvu, někdy žasnete, jak základní věc to prostě neumí. Ale je to naprosto úžasný nástroj na bagrování a následné zpracování dat z různých zdrojů (umí se to připojit ke spoustě kohoutků s daty). Ten princip, že můžu existující workflow (tak se tam říká posloupnosti aktivních prvků) naplnit daty a s nimi si pak hrát, aniž bych musel jednou proběhlé kroky absolvovat znovu a znovu, je dost návyková záležitost.

No, plánuji se o tom trochu rozepsat.

Jak jsem zrušil Twitter

Už to ve mně nějaký čas zrálo. Facebook jsem nepoužíval nikdy. Google+ před lety. Twitter posledních pár roků celkem intenzivně. A screen time přehled na iPhone, který zavedli nedávno, mi ukázal, jak hodně intenzivně.

Přemýšlel jsem, co mi ta síť dává. Informace, kontext, kontakt. Pro to první a druhé jsem sledoval pár novinářů, politiků a influencerů. Šídla, Pehe, Rožánka, Taberyho, Jelínka, Fendrycha, Lipolda, Kmentu, Kundru. Kalouska, Pekarovou. Posledního Skauta. Pro to třetí několik kamarádů. Na všechny mám i jiný kontakt.

K těm informacím a kontextu. Rychlost, aktuálnost a bezprostřednost byla vykoupena zkratkovitostí, duplicitami a občasnou nepřesností. Protože mi to nedalo, občas jsem se svezl po vlákně, leckdy jsem se na celé minuty ponořil do stoky a jen konsternovaně zíral, jak můžou být to lidé pitomí.

A tím jsem se ocitl u toho. Pracuji s myšlenkou, která ani není moje, že ta lehkost, s jakou je možné účinně umístit do veřejného prostoru libovolný blábol, je jednou z hlavních příčin obecné tuposti viditelné na každém kroku. Bez námahy, bez omezení, z pohodlí domova, anonymně, bez zodpovědnosti za následky. Kdyby stál každý Tweet pětikorunu, bylo by líp.

Tak jsem si teda dneska řekl, že to stačí, a bouchnul za sebou na Twitteru dveřmi.

Hradecký maraton 2018. Tři hodiny odolaly. Zatím.

Maratony mi poslední dobou moc nejdou. Od mého zatím nejrychlejího Jarního unhošťského maratonu 9. dubna 2016 za 3:03:48 v lepším případě stagnuji. Moc by se mi líbilo dostat se pod tři hodiny a pořád to nějak nejde. Dost si za to můžu sám. Loni na podzim jsem si po dlouhém odkládání končně začal léčit chronické problémy s achilovkou. Za poslední měsíc před loňským hradeckým maratonem  se mi podařilo nahromadit okolo čtyřiceti kilometrů. Postavit se na start závodu byla tedy zjevná drzost a výsledek 3:49:41 tomu odpovídal. Navíc se mi podařilo za loňský podzim bravurně se vyžrat do letošní sezóny jsem vstoupil s úctyhodnou hmotností 98kg. Ještě v srpnu jsem se pohyboval kolem 93 kilo a má měsíční kilometráž se pohybovala kolem 180 kilometrů. Ideální výchozí podmínky stanovit si za cíl běžet sedmého října maraton v Hradci Králové pod tři hodiny. Pokračovat ve čtení →

Stomílový běh. Když se to má vyhrát.

Loni jsem dokončil svůj první stomílový běh a zdejší report z něho uzavřel příslibem, že se tam vrátím. Už jsem raději nepřisliboval veřejně, že se tam vrátím a vyhraju, ale interně jsem k tomu tak, dnes už můžu přiznat, přistupoval docela bez ostychu. Ono už loni se to mělo tak, že na startovní listině nebyl běžec, který by mě výkonnostně převyšoval tak, že bych se s ním nemohl měřit, takže jsem si tak trochu dělal hubu na úspěch. Jen jsem o tom naštěstí tolik nežvanil. Letos se přihlásili dva loňští medailisté a druhý finalista závodu na sto kilometrů. Takže jsem si tu hubu na úspěch začal dělat zas a navíc jsem o tom žvanil, kudy jsem chodil.

Pokračovat ve čtení →

Stomílový běh. Když už jde jen o čest.

Minulý rok na podzim jsem absolvoval svůj první ultramaratonský závod, běh na 100 kilometrů v Plzni. Psal jsem o tom tady. Na letošní sezónu jsem si jich naplánoval a také absolvoval víc. Mistrovství ČR v běhu na sto kilometrů v Plzni, Brdskou stezku (50km),  Borák (84km) a Silva nortica run (103km). Do toho jsem vložil tři maratony, v Unhošti, kde jsem si zlepšil osobní rekord, pak krosový Zkus maraton Kuks, kde se mi podařilo vyhrát svou kategorii, a Pražský maraton. Kromě toho ještě Vysocký krosový půlmaraton s hradeckou noční skorodesítkou Night run v jednom dni a hradecký Runtour, desetikilometrový závod, kde jsem dělal doprovod slabozraké běžkyni Tereze.
Největší výzva na mne však z kalendáře mávala 16. července 2016. TMMTR. TransMoravský Masochistický Terénní běh. 100 mil, přes 3000 metrů převýšení. Start v Lomnici, otočka v Nemojanech, cíl v Lomnici. Start ve dvě ráno. Hahaha.

Pokračovat ve čtení →

Plzeňská stovka

Má celkem úspěšná běžecká sezóna se dočkala svého vyvrcholení. Po několikeré změně názoru běžet nebo neběžet jsem se rozhodl běžet. Sto kilometrů byla lákavá výzva. První oficiální ultramaraton. Nebál jsem se, že bych to snad nezvlád psychicky nebo kondičně. Z dosavadních ultraběhů na Kuks a zpátky, bratru nějakých šedesát tři kilometrů, jsem věděl, že to, co by mě mohlo zastavit, by byly problémy s koleny, kyčlemi, nějaké poškození svalu, zejména lýtka, a vůbec nejpravděpodobněji zemdlívající klenba nohy. Což se mi právě okolo padesátého kilometru dosud stávalo. Ale tohle léto jsem na tom zamakal. Koupil jsem si minimalistické pětiprsťáky, chodil venku bos, tlačil palcema do země a dělal různé další skopičiny pro posílení chodidla a kotníku.
Čtrnáct dní před akcí jsem si dal generálku. Hradecký maraton. Rozhodně jsem ho však nebral jako trénink, šel jsem do něj čelem a doběhl třináctý v čase 3:06 čilý, nepoškozený a plný elánu to v té Plzni zvládnout.Pokračovat ve čtení →

Dovolená 2014 – Rašov

Strávili jsme vcelku příjemnou týdenní rodinnou dovolenou v Rašově na Tišnovsku, na Statku U Pepíka. Webová stránka slibovala uzavřený prostor, což je pro nás zásadní kritérium, neboť do naší rodiny patří dva velmi pohybliví retrievři.

Dalším zásadním kritériem je dostupnost internetu. Z toho se vyklubal poměrně nepříjemný zádrhel, protože místní Wifi pokrývala pouze prostor vně domu (anténa byla na střeše, namířená na sousední dům obývaný majiteli) a částečně jednu z obývacích místností. Jelikož jsme v místě používali vcelku pestrou směsici zařízení, namátkou iPhone 5S, Mac Book Pro, Dell NTB, Android Tablet a několik androidích smartphonů, troufám si tvrdit, že v připojovaných přístrojích problém nebyl. Konektivita byla dále zprostředkována UPC, podle opakovaných měření dosahovala necelých 2Mb pro download a lehce přes 1Mb pro upload. Připojení však bylo velmi nestabilní, ping na server google.com byl v řádu sekund a jeden až dva pakety z deseti končily time-out. Taková konektivita se hodí maximálně pro občasnou kontrolu mailu s tím, že je potřeba vyjít i se zařízením před dům.

Stanoviště pokryté wifi
Stanoviště pokryté wifi

Já jsem bohužel potřeboval dokončit nějakou práci přes VPN, připojovat se ke git serveru, nasazovat na WebLogic a pomocí SoapUI provolávat webové služby, což bylo velmi mírně řečeno velmi nepohodlné. Větu z odkazované webové stránkyNa statku je také možnost připojení na internet“ si vykládám trochu jinak. Ke cti paní majitelky je nutné uvést, že problém měla snahu řešit s dodavatelem připojení, její možnosti však byly v danou chvíli objektivně minimální. Jako alternativu bohužel nebylo možné použít pro plnohodnotnou práci mobilní připojení, které je v místě tragikomicky pomalé.

Výsledky měření rychlosti internetového připojení.
Výsledky měření rychlosti internetového připojení.

Statek je velmi prostorný. Skládá se ze dvou budov, v jedné z nich, původně obývací, se nachází čtyřlůžkový pokojík (jediný pokrytý wifi), místnost s kuchyňskou linkou a záchodokoupelna s vanou. Inzerovaný výčet pokojů by vlastně stál za mírné upřesnění: onen dvoulůžkový pokoj je totiž přepokojem čtyřlůžkového pokoje v této budově, navíc se jedná o kuchyňku, takže o jeho obyvatele bude během pobytu velmi intenzívně škobrtáno. Jestliže tedy inzerující text hovoří o tom, že statek je vhodný pro pobyt tří rodin, je to patrně právě z tohoto důvodu. Druhá budova je kompletně přestavěná hospodářská část stavení, obsahuje dva čtyřlůžkové pokoje, jeden větší, jeden o něco menší, samostatný záchod, koupelnu s vanou, sprchovým koutem, umývadlem a automatickou pračkou, komůrku s regálem zvanou šatna, velmi, velmi, velmi prostornou kuchyň s jídelním stolem, spíž a společenskou místnost se stolem pro cca deset lidí a televizí obřích rozměrů. Vaření se odehrává na sporáku se sklokeramickou deskou, kuchyň je vybavena vcelku obstojně, nechybí ani takové postradatelnosti jako palička na maso a váleček na nudle. Pánve jsou poněkud odlehčené, litoval jsem trochu, že jsem si společně s vlastním nožem, prkénkem a pár dalšími drobnostmi nepřivezl i vlastní pánev. K dispozici jsou dvě chladničky, jedna menší v lince a jedna standardní ve spíži.

IMG_0098 IMG_0096

V kuchyni jsme hned druhý den začali cítit poměrně silný odér. Tipovali jsme nějakou potravinu zapadlou v mezeře mezi linkou a chladničkou, odvážnější průzkum prostor spojený s odklopením soklu pod linkou a odtažením ledničky odhalil několik myších tělíček, z nichž jedno, ležící vedle kompresoru ledničky, bylo patrně příčinou zápachu. Za vstupní podmínku celé situace považuji podle mě vcelku nerozumné umístění myšího jedu pod linku, do prostoru vystlaného cihlami, odkud se uhynulá tělíčka špatně dostávají. Riziko otrávených myší potácejících se po ubytovacích prostorech navíc považuji za informaci, která se k nám měla už kvůli naší psí smečce dostat předem. Krátce před naším odjezdem začal zápach nabírat další dech, myší problém tedy patrně bude pokračovat.

Snad poslední výtka: všechny ubytovací místnosti trpí nedostatkem úložných prostor pro oblečení. Společná komůrka s regály pro dvě rodiny podle mě není dostatečná.

Kromě uvedených nedostatků je statek ideální místo pro dovolenou. Venkovní prostor je rozdělen průchozí stodolou, je tedy dost místa pro paralelní zábavy. Poprvé jsme měli k dispozici bazén a patrně ho zařadíme na check list svých požadavků. A budeme s sebou vozit i dost borové vody, abychom nevypadali jako laboratorní králíci trávící zbytky mizerných životů v solidní kosmetické firmě. Statek je plný míst pro posedávání či povalování – stoly ve stodole a v dost velkém zastřešeném prostoru pro grilování, venkovní altánek, zápraží. Skutečně není potřeba po sobě nikde šlapat.

IMG_0115 IMG_0071 IMG_0068 IMG_0060 IMG_0058 IMG_0053 IMG_0050

Shrnuto – nebýt chcíplých myší a omezeného připojení k internetu, asi bych tentokrát hlasoval jet tam příště znovu.

 

Restaurace Popular v Hradci Králové

Na Google Maps jsem sepsal své hodnocení restaurace Popular v Hradci Králové. Tady je.

Popular byl v Hradci dlouho známý rozvážkou nejlepší pizzy ve městě. Měl jsem mu dost dlouho za zlé, když pizzu přestal nabízet, a díval jsem se trochu s despektem na nabízený mix japonské a italské kuchyně. Despekt pominul, když jsem se dozvěděl, že každá z částí onoho mixu je postavena na fundovaném šéfkuchaři a že je na osobě šéfkuchaře vlastně postavená velká část image podniku. Takže jsme se to v půlce listopadu vydali vyzkoušet. A nelitovali jsme ani trochu.Pokračovat ve čtení →