Nějak to není ono pobíhat v IT prostoru pouze s maturitním vysvědčením. Často slýchám, že TO není pouze ve vzdělání. Ano, vím o tom své, ale mezi mými akademicky titulovanými kolegy mi přijde nepatřičné se k tomuto tématu vyjadřovat.
Konečně jsem tedy sebral odvahu a přihlásil se k certifikaci. Začal jsem se zvolna připravovat. Zavrhl jsem cestu memorování testových otázek a raději jsem si pořídil příručku .
Zpočátku mne značně odrazovaly otázky, které se nechtěly nechat odbýt: K čemu mi tohle je? Eclipsa mi to podtrhne, když to nepude přeložit. A podobně. Až jsem se divil, že jsem to překous. Nakonec musím uznat, že jsem se dozvěděl spoustu užitečných věcí. Ano, spoustu zbytečností také. Jakkoli se za žádného java nedouka nepovažuji, odhalil jsem dokonce dvě celkem základní věci, které jsem si do té doby vykládal docela blbě. A jsou to věci natolik zásadní, že ani nehodlám přiznat, které to byly.
Takže studium jsem přivedl k hektickému závěru, jak se mi v podobných případech stává. Nedělní finiš se protáhl do tří do rána. Asi proto, že mi na ten den zbyla celá půlka té skvělé knihy. V podnělí jsem vyrazil ku Praze.
A z Prahy jsem se vrátil jako vítěz. 95%. Jenom tří otázky mi ujely. 1Z0-851 Java Standard Edition 6 Programmer Certified Professional Exam, dříve známý pod zkratkou SCJP, je za mnou.
