Maratony mi poslední dobou moc nejdou. Od mého zatím nejrychlejího Jarního unhošťského maratonu 9. dubna 2016 za 3:03:48 v lepším případě stagnuji. Moc by se mi líbilo dostat se pod tři hodiny a pořád to nějak nejde. Dost si za to můžu sám. Loni na podzim jsem si po dlouhém odkládání končně začal léčit chronické problémy s achilovkou. Za poslední měsíc před loňským hradeckým maratonem se mi podařilo nahromadit okolo čtyřiceti kilometrů. Postavit se na start závodu byla tedy zjevná drzost a výsledek 3:49:41 tomu odpovídal. Navíc se mi podařilo za loňský podzim bravurně se vyžrat do letošní sezóny jsem vstoupil s úctyhodnou hmotností 98kg. Ještě v srpnu jsem se pohyboval kolem 93 kilo a má měsíční kilometráž se pohybovala kolem 180 kilometrů. Ideální výchozí podmínky stanovit si za cíl běžet sedmého října maraton v Hradci Králové pod tři hodiny. Tak jsem si ho stanovil. Abych zredukoval hmotnost, začal jsem se živi převážně saláty a naklíčenými luštěninami, vysadil jsem dokonce i větrníky a medovník. A začal jsem trochu víc běhat. Za září jsem naběhal 426 kilometů, což už není špatné.
Snažil jsem se běhat tempové tréninky v úsilí, ve kterém jsem chtěl běžet maraton. To bylo velmi neurčité zadání. Dospěl jsem k němu úvahou, že do závodu dokážu shodit pár kilo a v souvislosti s tím zvýšit tempo, které dokáži udržet, tudíž nemělo smysl stanovovat si tempo pro takový trénink. S klesající váhou se mi nikoli překvapivě skutečně dařilo zvyšovat rychlost, kterou jsem byl schopen udžet na deset kilometrů. Poslední tempový trénink v úterý pět dní před závodem se mi dařilo bez nějakého nadlidského úsilí běžet desítku v tempu pod 4:15, což mě přivedlo k ujištění, že pokusit se o prolomení tříhodinové hranice by nemuselo skončit ostudou.
Na start jsem se postavil s hmotností lehce pod 88kg, což bylo o pět méně, než jsem měl jetště v srpnu. V tempových Salmingách Speed, kompreskách Cep, ve kterých jsem loni vyhrál stomílovku TMMTR, a funkčním tričku Run4Fun, které jsem si pořídil, abych reprezentoval nějakou slušnou stáj. Nahrnul jsem se pěkně dopředu, před Karla Holuba, který se uvolil dělat vodiče na čas 3:30, čímž se mi odsoupeřil a mně zůstalo jen doufat, že mě potupně neposbírá někde po cestě, a hned za Pavla Sedláka, kterého se mi doposud nikdy nepodařilo porazit, protože je prostě neporazitelný. Ale nic si z toho nedělám, protože jak se svěřil zmíněný Pavel zmíněnému Karlovi předloni na kladenském maratonu, když ho předbíhal svým stoicky neměnným tempem: „Nic si z toho nedělej, já jsem prvních čtyřicet maratonů taky přepálil.“ No, tak na tohle jsem si vzpomněl, když jsem si těstě před startem sliboval, že tentokrát se od Pavla předběhnout nenechám. A ve čtvrt na dvanáct jsme vyběhli. Dolů z Malého náměstí, nově doprava za zdrávku, pak k Orlici, k mostu a pak již tradičně kolem lízátek, jen ten stadion se letos neobíhal, do Malšovic, Malšovy Lhoty, ke Stříbrňáku a pak už na jedenáctikilometrový asfaltový okruh lesem. Ten třikrát a hurá zpátky. Abych nepředbíhal. Dařilo se mi udržovat tempo pod čtyři patnáct na kilometr. První pětka byla za 20:30, druhá 21:13, třetí 21:06. Nijak zvlášť jsem u toho nefuněl, cesta příjemně ubíhala. Cpal jsem se tabletkami Carbonex od Nutrend, kterých jsem měl s sebou pět. Občerstvovačky jsem probíhal a kelímek s ionťákem, mimochodem velmi úsporně až homeopaticky naředěným, jsem přebíral v běhu. Předběhl jsem jednoho borce, který mi od startu trochu unikl. Půlmaratonem jsem se prokulil lehce přes hodinu a dvacet devět minut. Jenomže to už mi začaly těžknout nohy a věděl jsem, že když se pokusím držet tempo, budu brzo chodit. Protože mi pořád ještě zbývalo kromě tříhodinové mety ještě pár dalších, jal jsem se hledat nové udržitelné tempo, kterým bych doplul až do cíle, a našel ho někde kolem čtyř a půl minuty na kilometr. Přišlo mi celkem pohodlné, přestal jsem se tedy honit a začal se víc kochat. Předběhl jsem dalšího borce, který se doposud držel přede mnou. Jo, mám talent. Do posledního kola se v Hradci vbíhá mezi půlmaratonce, kteří vyrážejí do boje hodinu a čtvrt po maratoncích. Běží stejnou trasu, jen v lese místo tří koleček absolvují jen jedno. A celá zábava je organizována tak, že jako maratonec vbíháte na posledních šestnácti kilometrech do zad běžcům, kteří běží tempem přibližně o minutu na kilometr pomalejším, než je to vaše. Já jsem vběhl do půlmaratonců běžících na cílový čas přes dvě hodiny, soudě podle toho, že dvouhodinového vodiče jsem předběhl někde v Malšovicích, a do cíle jsem vběhl s těmi, kteří absolvovali za hodinu a čtyřicet osm minut. No a do toho rozmezí se jich pár stovek vešlo. Mnoho z nich s peckami v uších, tudíž absolutně netečných k tomu, co se kolem nich děje. Mnoho z nich v hroznu přes celou cestu. Mnoho z nich jednotlivě, jenomže jeden vlevo, jeden uprostřed, další vpravo. Kličkujete mezi nimi jako zajíc. Předpokládám, že většina z nich netušila, že je budou předbíhat maratonci, protože jim to pořadatelé na startu pro samou vlastní rozjuchanost nepovažovali za nutné sdělit. Přesně z tohohle důvodu po každém hradeckém maratonu spílám pořadatelům a slibuju jim, že tentokrát to už fakt bylo naposledy. Takže jsem dokončil poslední okruh a vydal se zpět do civilizace. Ještě jsem se částečně zadopoval a částečně kvalitně zapatlal gelem TURBOSNACK od Nutrendu, který mi zbyl z loňské stomílovky; gel byl od února prošlý, takže bylo možné čekat i nedokumentované účinky, leč žádné se nedostavily. Gel celkem zabral, cesta z lesa do města utekla jako poslední týden prázdnin a já se sápal do kopce na Malé náměstí. V cílové rovince jsem si mohl hlavu uvrtět, abych od Míši, která mě měla povzbuzovat na posledních metrech, převzal Áňu a proběhl cílem s ní. No, musel jsem zastavit a pozorně si prohlédnout většinu diváků za zábradlím, než jsem je spatřil. Vzal jsem Áňu do náručí, nabral reprezentativní tempo a proběhl branou. Čas 3:04:06, tedy druhý nejrychlejší maraton po Unhošti, deváté místo celkem, sedmé v kategorii a hlavně optimismus, že s nějakou ještě o něco více lehkoatletickou hmotností to pod ty tři hodiny musím dát. No a to je celé.
Odkazy
Endomondo: https://www.endomondo.com/users/6372149/workouts/1210557792
Strava: https://www.strava.com/activities/1889872762
Výsledky: https://sport-base.cz/vysledky/2018/z-pulka-hk-18?flt[trat]=D
Hodnocení závodu
Plusy: Super trať, příznivý výškový profil. Žádný agrofertí marketing v dohledu.
Mínusy: Ošizený ionťák. Nepříjemné proplétání s pomalejšími běžci půlmaratonu posledních šestnác kilometrů. Brakové popévky Michala Davida v cíli.
Děkuji
Míše a Áně za podporu, toleranci a povzbuzení. Rodičům za podporu v cíli, tátovi za společnost při několika trénincích. Suši s rodiči, Seddymu, Lukáškovi, Klárce, Martině, Liborovi, Nikolce, Vikimu za podporu na startu. Karlovi, že zůstal způsobně za mnou. Pavlovi Sedlákovi, že mě konečně nechal vyhrát. Sobě za drzost a nasazení. Salmingu za skvělý boty (koupeny v Run4Fun Pavla Breta, Hradec Králové, Gočárova třída). Inov8 za kšiltovku (koupeno tamtéž).
Co dál
Plzeň!
