Jedním z našich vpravdě národních pokrmů je smažený sýr. To je nutné si připomínat pokaždé, když se pouštíme do podobných témat, jako je to moje dnešní. Chci se podívat na prodejnu sýrů La Formaggeria v Hradci Králové a zejména na důvody, proč mé prvotní nadšení z jejího otevření vyprchalo do ztracena.
Standardní nabídka ve většině obchodů se skládá ze žluté nebo červené cihly, což je naše parodie na Eidam, a Nivy, to je zase takový tužší nazelenalý tvaroh, který si hraje na modrý sýr. V tomto stádiu zralosti se údajně (zdroj se mi nepodařilo dohledat) prodává proto, že jinak by v našich podmínkách nebyl prodejný. Takže klasický model: Prodávali jsme jim tak dlouho šmejdy, až si na ně zvykli tak, že už nic jiného nežerou.
Jedním z míst, kde se v Hradci Králové dají koupit dobré sýry, je obchod La Formaggeria v obchodním centru Atrium. Obchod patří do řetězce olomoucké sýrárny Orrero. Je to pěkná prodejna, pro mě docela po ruce. Kromě sýrů tam mají opravdu dobré máslo, mléko a ochucenou syrovátku, sušená rajčata a pinie, spoustu druhů pesta a nakládaných oliv, kvalitní těstoviny, poslední dobou i čerstvé, bohužel však kromě čerstvých špaget. Tohle všechno tam kupuji rád a opakovaně. Sýry ale se stoupající nechutí.
Prodejnu dělá sortiment, atmosféra a prodavač. Prodavač, který spoluvytváří atmosféru a rozumí sortimentu. Což je jev velice řídký, vlastně mě vždycky překvapí, když ho někde zaznamenám. V případě hradecké Formaggerie začneme tedy za pultem. Personálu podle všeho velí paní prodavačka středního věku, jež je tím typem prodávajícího, kvůli kterému se do obchodu rádi často vracíte. Když vám nic jiného nezbývá. Znechucený výraz jako by studovala u mě, já ho ovšem nepoužívám na lidi, od kterých chci peníze. Kdybyste měli to štěstí, že byste byli členem stejného skautského oddílu, patrně byste jí dali přezdívku Puchejř. Jejím zásadním problémem ale je to, že se hádá se zákazníky. „Prosím,“ začne přátelsky. „Parmezán, asitak dvacet deka.“ „Gran Moravii, Grana Padano nebo Parmigiano?“ Sýrárna Orrero je výrobcem sýra Gran Moravia, takže OK, paní kope za domácí. Gran Moravia je navíc patrně jediný český sýr, který se není třeba stydět nastrouhat na těstoviny, takže bych to nechal i plavat. Ale v tuto chvíli je důležité, že to není parmezán, což by se nepoučený zákazník měl právě při podobné příležitosti dozvědět. „Opravdu, parmezán, pravý,“ napovídám. Paní mi dá vybrat znovu, tentokrát vyjmenuje ceny. Přistupuji na hru a opakuji, že chci opravdu parmezán. „To jsou tyhle všechny,“ kontruje ona. Odvažuji se nesouhlasit a vidím, že by do toho šla opravdu na tvrdo. Tak to vzdávám a žádám raději konkrétní značku parmezánu, abych zachoval světový mír. Ale mumlám si přece jen něco o luxu, riflích, šampaňském, koňaku a rumu. A o pravidle lepší prohrát hádku než zákazníka.
Celkem dobré sýry se dají koupit i v super nebo hyper prodejnách, ale většinou po kouskách, v množství menším než titěrném, na plastikovém tácku v potravinářské fólii, výjimkám budiž čest a sláva. Co dělá dobrého sýraře sýrařem, je to, jak se chová ke svému sortimentu. V dobré sýrárně, a mám v živé paměti velmi slibnou, relativně novou prodejnu v Mladé Boleslavi, kterou tímto pozdravuji a doporučuji, vám totiž sýry zabalí do takového speciálního papíru. Také vám dají ochutnat, tu a tam něco doporučí, ke každému sýru něco řeknou a vůbec máte pocit, že vás tam sakra rádi vidí. V hradecké Formaggerrii se s vámi rozhodně nepokoušejí jakkoli bratříčkovat. Ten speciální papír tam sice také mají, ale čím dál častěji vám sýr prodají v podobě zachycené na následujícím obrázku.
Takže sýry v cenové relaci 379 a 679 korun za kilo dostanete ve stejné úpravě jako cihlu, bratru stovku za kilo, v supermarketu pod tou samou střechou. A v tomto konkrétním případě se věc navíc měla tak, že tyhle dva kousky už tam dámy měly připravené předem, dušujíce se, že jsou tak zabalené od včerejška. Takže rozdíl proti dejme tomu Lídlu skutečně nulový. Když jsem si nahlas postěžoval, že takhle se podle mne sýry neskladují, obrátila paní hlavní prodavačka ke své mladší a hezčí kolegyni řkouc: „Prosím tě, dej pánovi k tomu papír a poprosíme ho, aby si to doma přebalil.“ Čímž definitivně ukončila náš již tak skomírající vztah. A to všechno proto, že personál prodejny, která sortimentem rozhodně aspiruje na to stát se oblíbenou zastávkou lidí, pro které není problém si připlatit za kvalitu, nerozumí zboží, které prodává, případně, ovšem pravděpodobněji a tím hůře, na to dlabe, protože to tak dělá celý život. Pevně věřím, že nakonec spláče nad výdělkem, protože podobným přístupem vyžene ze svého krámu spoustu lidí. Opakovaně jsem si ověřil, že směry mého uvažování a rozhodování nejsou zdaleka tak originální, jak bych si přál, a současně si trochu nafoukaně myslím, že jsem dost typickým členem cílové skupiny podobných podniků, což by měla být kombinace nakonec třeba i vedoucí k nápravě stavu.
Při psaní tohoto článku jsem se podíval pozorně na fotografie na již odkazovaných stránkách prodejny. Při podrobnějším zkoumání je vidět, že nakrojené bochníky sýrů jsou tam rovněž ošetřeny potravinářskou fólií, asi „aby to neokoralo, holky.“
Alternativy
Ano. Jsou. Přímo naproti OC Atrium, na Dukelské ulici, je ve dvoře v místě bývalého Řempa zastrčený krámek, jedna z prodejen firmy Cheesy Market. S levnějším vybavením ale daleko lepším přístupem. Zůčastnil jsem se tam následující transakce:
„Ještě něco k tomu?“
„No něco výraznějšího, zralejšího. Může to být kozí.“
„Mám tady dvou a půlletý kozí, ….“ (Nedělal jsem si zápisky)
Otáčí se ke jmenovanému bochníku a sahá po plátkovacím noži.
„To není potřeba, vypadá pěkně, já si ho rovnou čtvrt kila vezmu.“
„Já si dám s váma,“ prohodí prodavač lišácky.
Tak tam já chodím na sýr. A mimochodem, mají tam i čerstvé špagety. To je sakra rozdíl.
Odkazy
Recenze prodejny La Formaggeria na scuk.cz.
