V sobotu jsme se s Kačenkou přestěhovali z Hradce Králové do Mladé Boleslavi. Týden před akcí jsme se rozhlíželi po stěhovací firmě. Zpočátku se zdálo, že se to může trochu prodražit. Nabídky oslovených firem šplhaly ke dvaceti tisícům. Lidé na druhém konci drátu předstírali zděšení ze tří pater bez výtahu tam i tady, aplikovali víkednové přirážky a přičítali další a další stěhováky a auta na jejich dopravu. Nakonec jsme se přes síť známých a kolegů dostali k firmě pana Drtílka z Hradce Králové, který odhadl cenu hluboko pod nabídkami, které jsme do té doby měli. Někde kolem sedmi tisíc za kompletní přestěhování bytu 2+1 ze třetího patra v Hradci Králové do třetího patra v Mladé Boleslavi. Víkendovou přirážku neznal. Dohodli jsme se na jednom náklaďáku s třímužnou posádkou. Pánové dorazili ve smluvenou dobu. Spolupráce byla excelentní. Platili jsme tři hodiny práce tří lidí, kilometry tam a zpátky a výkon řidiče. Ani náznak nelibosti nad trochu stísněným točitým schodištěm v cíli nebo mírně dobrodružnějším parkováním na konci trasy zaviněným současným stavem rozkopanosti boleslavského Staroměstského náměstí.
A když už jsem tento článek pojal jako sdílení dobré zkušenosti. připojím ještě jednu. V těsném sousedství našeho nového bydliště se nalézá restaurace s určitě lejlepší kuchyní v širokém okolí. Zlatá kovadlina. Její menu je sestaveno ve spolupráci s Pražským kulinářským institutem, takže na něm k mé nemalé radosti nejsou k nalezení obvyklé pecky českého veřejného stravování. Z tamních stálic jsem si oblíbil například tu s názvem Plněná vepřová panenka s parmskou šunkou, sýrem a ořechy, rozhodně bych se nebál doporučit jejich steaky ani ryby. Z káv, které jsou na výběr je jednoznačně nejlepší Keňa.
