Jsem linuxového založení. Vyhovuje mi systém správy balíčků, díky kterému se mi nestane, že právě nainstalovaná aplikace nejde spustit, protože nebylo cosi nalezeno. Vyhovuje mi síla konzolových nástrojů. Nedávno jsem například potřeboval z přibližně stomegabajtového access logu webového serveru dostat url požadavků. Unikátní a seřazené. Standardní prostředky Windows si s tímhle neporadí. A takových úloh jsou mraky.
Kvůli současnému projektu jsem nucen používat Windows 7. A dost nechápu, jak celý tenhle systém někdo mohl myslet vážně.
Například ty aktualizace. V nabídce Start (to je ta, jak se jí ten systém vypíná) mám vypínací tlačítko téměř neustále omalované informaci, že „nainstaluje aktualizace a vypne pčítač“. A to většinou za chvíli poté, co k takové akci došlo. V systémové liště na mě každou chvíli bafne pop-up, že by systém chtél restart. Horší je ten typ s odpočtem, kterého když si nevšímám, restart se provede i beze mě. Tohle mě nadzvihlo, když jsem chtěl přes noc nechat zkopírovat nějaká větší data. Ráno mě vítal login screen Linuxu, protože se Windows daly v půlce kopírování do restartu. Nepříjemné je, že tyhle update akce můžou jak vypínání tak následné zapínání fakt ošklivě prodloužit. Opravdu se to nevyplatí pokoušet se před odchodem z práce klikat na „nainstalovat aktualizace a vypnout“. A bootovat Windows později než půl hodiny před začátkem prezentace také není dobrý nápad.
Už jsem slyšel rady, že se ty aktualizace dají vypnout. Ano, to je workaround vpravdě a typicky windowsový.
No a proč o tom vlastně píšu? Protože mě dnes mé Windows opět rozesmály k slzám. To když při startu hlásily, že instalují 28 tisíc aktualizací. To jsem si musel vyfotit.
